DOG EPIC Race 2020
Dog Epic je první český horský canicrossový etapový závod. A letos se běžel již jeho třetí ročník. Zázemí a start závodu je vždy pod rozhlednou Bramberk. Loni jsme si ho daly s Emou jako rozcvičku před ,,Montánou", letos jsme si ho jely užít. Podařilo se nám také opět postavit team ze strakáčů. I když původní plán byla velká parta strakatých, bohužel vlivem Corony na jaře a přesunu termínu závodu až na srpen museli někteří odřeknout svou účast. Zbyli jsme nakonec přesně čtyři závodníci. Jana zorganizovala dokonce společné ubytování pár set metrů od startu a přijela nás s Chilli podpořit i fanděním.
V pátek jsme vyrazily s Emou po poledni z Prahy. Na ubytování jsme se sešly ještě s nestrakatou spolubydlící, daly jsme si věci do pokoje a vyrazily jsme na Bramberk na prezentaci, založila jsem team Strakáči a šly jsme zase zpět na ubytování ještě trochu odpočívat. Start první etapy byl plánovaný v pátek na půl osmou večer,protože počasí celý den bylo tropické. Zpět nahoru na Bramberk jsme vyrazily o něco dříve, byla plánovaná ještě rozprava před závodem a čekali jsme na první rozlosovaní startek. A kdo asi tak mohl otvírat letošní ročník Dog Epicu? Ano, Emič :-) Po tropickém dni bylo stále ještě dusno, takže následovalo pořádné namočení Emy a už letíme ze startu. První úsek trati, přes dva kilometry z kopce dolů, poté dva kilometry stoupání zpět do cíle. I přes dvojité zavázání tkaniček si v půli seběhu všímám obou rozvázaných bot. OK není čas stavět a zavazovat boty. Běžím dál, ač paty značně trpí, jak mi nohy ujíždí v botách. Dobíháme do cíle, koukám na hodinky a nemůžu uvěřit svým očím. Náš loňský cílový čas 23:12, letošní cílový čas 23:12, že by déjá vu? S Emou držíme 7. místo, tyhle sprinty a ještě k tomu do kopce nám moc nejdou. Chlapy vyhrává strakatá Ája, Arvika a Blú také zdárně absolvují svou první etapu. Cestou na ubytování vychodím Emu a padám do postele, ranní start je plánovaný na 8 hodin a tentokrát to bude hromadný start po kategoriích.
V sobotu ráno nás čekala druhá etapa dlouhá necelých 7 km. Poslední dva kilometry následoval měřený výstup - vrchařská prémie zpět na Bramberk. Běželo se vcelku dobře až pod závěrečný výstup, kdy se mi přestal líbit Emy pohyb, kdy si začala mírně ulevovat, takže jsme poklidně doklusaly do cíle a šly odpočívat na ubytko. Strakatá Ája opět brala první místo, Ema sedmé. Naštěstí jedna strakatá závodnice je i veterinářka, takže jsem ji poprosila o prohlédnutí Emy a konzulataci, co dál a zda odstoupit ze závodu. Naštěstí to byl jen namožený sval u lopatky, zkusily jsme rozmasírovat a domluvily jsme se, že zkusím vyměnit postroj za nové Zero, které konečně přišlo dva dny před startem a že pokud večer bude Ema chodit pravidelně, že zkusím odstartovat večerní krátkou etapu a uvidíme, co to udělá.
Ema se jevila v pořádku, takže jsme se ve 20:30 postavily s čelovkou na start třetí etapy. Opět nás čekal dvoukilometrový seběh a poté dvoukilometrový výběh zpět. Tentokrát mnohem techničtější seběh za svitu čelovky. A Dog Epic jsou především namlácené paty s puchýři, které se mi po druhé etapě také už ozvaly. Takže jsem volila trochu nižší tempo a celou dobu sledovala Emy pohyb. Ema šla dobře, letos se i mě šel dobře výběh kopce a do cíle jsme si o nějakých 30 vteřin dokonce zlepšily čas. Ája brala opět první místo, Ema sedmé, strakatý team se pohyboval někde uprostřed pořadí teamů. Opět přesun na ubytování a rychlý spánek, v neděli ráno nás čekala poslední a královská dvanáctikilometrová etapa.
Start čtvrté etapy byl letos už v 7 hodin, předpověď počasí opět slibovala velice teplý den. Emu jsem večer znova namasírovala a odstartovala poslední etapu s tím, že když se mi Ema nebude po cestě už zdát, tak buď odstoupím nebo ji prostě poklidně dojdeme. Navíc se můj puchýř na patě po třetí etapě rozšířil téměř přes půlku chodidla, takže mě čekal trénink běhu přes špičky :D Až do nějakého 8-9 km šla Ema dobře, poté si začala opět lehce ulevovat v pohybu. Teď nás čekala ale cesta z kopce až k poslední občerstvovačce a poté již jen 2 km do cíle. Takže jsem Emu nehnala, u každého potoku a louže zastavila a nechala ji se osvěžit. Před závěrečným výstupem jsem okoupala v rybníčku, Ema se vyvenčila a kopec jsme poklidně vyšly. I přes to cílový čas opět zlepšení od loňska a posun na 6. místo. Přeci jenom nám více sedí ty o něco delší a na tempo poklidnější tratě. Celková bilance přes 27 km za tři dny a nastoupáno přes 800 metrů výškových.
Foto: archiv pořadatele Běhejsepsem.cz
Na závěr bych chtěla moc poděkovat celému Strakatému teamu, že do toho šli s námi, závod nevzdali a dokončili a Janě za starost s ubytováním a fandění, i přes to, že Chilli nemohla startovat ze zdravotních důvodů. Ája brala celkové vítězství mezi muži se psy do 15 kg, Arvika a Blú též zdárně dokončily celý závod, Ema brala nakonec celkové šesté místo a oproti loňsku jsme se i přes drobné zaváhání asi o minutu a půl minuty zlepšily v celkovém součtu časů. K našemu velkému překvapení jsme se v hodnocení teamu posunuli na konečné 4. místo za Českými horskými psy. Naprosto parádní umístění pro malé České strakaté psy a perfektní představení plemene. Byli jsme jediný team postavený jen ze psů do 15 kg, ještě k tomu ze čtyř drobných fen. I přes to se ČSP na tomto závodě neztratili a makali, jak velcí tahouni a dělali přesně to, co je tak baví, běhali...
Foto: autor