Triatlon VTahu pro dobrý pocit/věc

                                                                                                                      Foto: pořadatel PlzeňVTahu

V neděli 23.8. jsem se s Emou vydala na letošní asi poslední triatlon. Protože jak už jsem několikrát psala, ty nás moc baví. Hlavně tedy cyklistická část :-) Navíc Plzeňský triatlon byl ohlášený jako pro dobrou věc, takže startovné poputuje na dobročinné účely.

Start byl ohlášený na osmou ranní, takže jsme si s Emou daly opravdu brzké vstávání, jelikož jsem si chtěla ještě projet před závodem cyklistickou část. Přeci jenom chci být aspoň trošku připravená na to, co mě čeká za terén. Takže po registraci jsem skočila na kolo a jela si rychle projet trať. Ohlášeno bylo 50m plavání přes Radbuzu, 3 km pro kolo - rovinatá trať po louce a 3,5 km běhu přes jeden kopček a jeden schodový seběh.

Startovaly jsme až skoro na konci startovního pole. Plavat se mělo kus po proudu a až poté zamířit na druhý břeh. Bohužel Ema mě celou dobu rvala hned na druhý břeh, takže jsme ve vodě trochu bojovaly ohledně směru plavání. V depu jsme skočily na kolo a v první zatáčce jsem hned dojela asi čtyři pomalejší závodníky. Bohužel část trati byla obousměrná, takže lehce boj, že levačka Ema musí jít po pravé části cesty. Samozřejmě při předjíždění pomalejších jsme musely zároveň potkat i protijedoucí závodníky. Ale naštěstí jsme vše zvládly, Ema nekoukala vlevo vpravo a jela vpřed. Protijedoucí závodníky neřešila, což je náš občasný problém v tréninku. Objela se louka a následovala obrátka zpět. Poté zase návštěva depa u řeky a hurá na běžeckou část. Bohužel já teď moc neběhám, po Epicu a Sadské jsem dávala dohromady unavené, namožené a obouchané tělo po pádu z kola, takže je už dost znát klesající forma a neběhá mi to. Navíc se začalo dělat opět dost teplo a začínalo se výběhem kopčeku, kde se já téměř zastavím, takže Ema vcelku rezignovala na nějaké běžecké tempo a klusala si to. Celou trasu jsme odběhly opět i víceméně samy. Sice jsme předběhly asi dva pomalejší psy, ale těch rychlejších se nám nedařilo se držet. Takže pro Emu lehce demotivující moje šnečí tempo. 

K mému velkému údivu jsme si vyjely druhou pozici po kole za reprezentantkou s ESP. Ema je fakt malý magůrek a kolo a rychlost miluje. Bohužel můj neběžecký výkon nás ale poslal na konečné 5. místo z 21 žen. Takže teď už jen přemluvit koleno, aby začalo zase standardně fungovat a hurá začít zase více běhat a trénovat na podzimní, teď už převážně běžeckou sezónu.